FinTech v Česku: Legislativní iniciativa míří výlučně z Bruselu

Fenomén FinTech v současnosti dominuje finančnímu odvětví a silně rezonuje také v právním a regulatorním prostředí. Jakkoliv by se mohlo zdát, že se tento velmi často omílaný termín ustálil, opak je pravdou. Co přesně je “FinTech”? A proč si ho jako právníci všímáme?

Ve své podstatě představuje souhrnné označení pro vše uvedené. Konkrétně se pak z hlediska podnikatelského vztahuje ke společnostem, které využívají sociální sítě, rozšířenou inteligenci (včetně samoučících se programů), mobilní aplikace, distribuované databáze (DLT), jako je především blockchain, datacloudy nebo jiný software, zkrátka moderní technologie k tomu, aby poskytování bankovních, investičních nebo jiných finančních služeb bylo efektivnější. Jedná se buď o samotné poskytovatele těchto služeb (například poskytovatele spotřebitelských úvěrů, platebních či investičních služeb), nebo osoby, které těmto poskytovatelům pomáhají lépe zacílit na zákazníky či rozvíjet jejich podnikání (IT společnosti vyvíjející API, crowdfundingové platformy, účetní cloudy aj.). Přínosem FinTechu má tedy předně být vyšší efektivita na trhu finančních služeb a s tím spojené benefity pro zákazníky, které jim v dnešní technizované době významně usnadňují život. Z pohledu tradičních poskytovatelů finančních služeb (zejm. bank) byl převážně v minulosti FinTech vnímán jako jakási hrozba potenciálně narušující (disrupting) jejich tradiční byznys. V současnosti se však dá říci, že se vztah tradičních poskytovatelů a FinTech společností posunuje spíše do roviny vzájemné kooperace a využívání potenciálu nových technologií.

FinTech fenoménu si tak již dobře všímají i orgány Evropské unie z pohledu regulace. Technologické inovace začaly být v posledních letech centrem zájmu unijní legislativy. Příkladem budiž uváděná druhá směrnice o platebních službách nebo nové nařízení o prospektu cenného papíru. Evropská komise už řadu měsíců provádí konzultaci k budoucím změnám unijní legislativy za účelem podpory fintechových společností, a to včetně crowdfundigu, pod egidou tzv. Unie kapitálového trhu (Capital Market Union). Změny, které se navrhují, nejsou vůbec byrokratické. Uvažuje se o zavedení speciální licence pro fintechové společnosti (pravděpodobně na bázi opt-in) a s tím spojeného evropského pasu pro možnost poskytování služeb napříč EU, snížení regulatorní zátěže pro tyto společnosti malého a středního rozsahu, sjednocení některých kolizních ustanovení aj. Evropský parlament přijal v loňském roce usnesení k virtuálním měnám a zprávu o vlivu FinTechu na budoucnost finančního trhu a souhlasil s financováním projektu, jehož cílem je mj. analyzovat možné změny právní úpravy z hlediska podpory FinTech inovací. Stále aktivnější v diskusích ohledně změn regulace ve vztahu k FinTech jsou také dohledové orgány EU pro banky (EBA) a pro kapitálový trh (ESMA). Tyto regulatorní tendence jsou převážně orientovány na využití FinTech potenciálu, a nadále tedy jeho rozvoj posilují.

Na národní úrovni se FinTech regulací s podobným záměrem zabývají státy nejen v Evropě (zejména Švýcarsko, Velká Británie, Francie a Estonsko), ale i mimo ni (aktivní v tomto směru je Singapur, Austrálie, Spojené státy americké a další). Zakotvena byla například možnost používat DLT pro svolávání valných hromad společností nebo vypořádání obchodů s cennými papíry. Často dochází k zakládání tzv. regulatorních líhní (sandboxes) umožňujících po určitou dobu testovat konkrétní produkt nebo služby v reálném prostředí ve vztahu zákazníkům, aniž by společnost musela nutně dodržovat veškerá veřejnoprávní pravidla, která jsou jinak s tou kterou regulací finančního trhu spojena.

Česká republika nepřišla zatím s žádným zvláštním právním režimem pro fintechové společnosti. Dokonce se u nás ani žádná změna v legislativě s ohledem na fenomén FinTech neplánuje. Pokud se v tomto směru dostaví změna, tak výhradně s ohledem na transpozici evropského práva. Téma FinTech zůstává na okraji zájmu vládní i nevládní politické arény. Česká národní banka (ČNB) nepublikovala jediný názor, zprávu či standard, který by se FinTech tématem zabýval.

FinTech společnosti operují u nás pod režimem běžné úpravy soukromoprávní i veřejnoprávní. Ta je k nim však v řadě ohledů dosti nepřátelská. Tato hostilita nepramení jen z normativní úpravy jako takové, ale i z aplikační praxe, kterou správní orgán či soud v jednotlivých případech, jež jsou nám známy, zastal. Tak například u nás není s ohledem na fondovou regulaci v podstatě nikomu dovoleno shromažďovat peněžní prostředky od veřejnosti za jakýmkoli investičním cílem mimo dohled České národní banky. I když by materiálně neměla taková záležitost nic společného s kolektivním investováním a ani zákon by ji přímo nezakazoval. Nedávno to dovodil soud i ČNB. S ohledem na zákaz veřejného nabízení kmenových listů u nás také nenabídnete skrze on-line prostředí snadno účasti na společnostech s ručením omezeným, ačkoli nabízení podílů na těchto společnostech (nepředstavovaných cenným papírem) nebo realizace téhož záměru prostřednictvím akciové společnosti přípustné jsou. V Česku investorům nenabídnete ani certifikáty vyměnitelné při splnění určité podmínky za obchodní podíl na společnosti s ručením omezeným, jelikož zákon jednoduše neumožňuje podmíněné zvýšení jejího základního kapitálu, ač u akciové společnosti toto připouští. Atd.

V tomto ohledu se ukazuje, že přístup evropských orgánů k otázce FinTechu může našemu prostředí pomoci, a to buď přímo, nebo alespoň iniciací debaty, která by vedla k odstranění některých překážek efektivnímu a rychlému rozvoji FinTechu u nás. Neměli bychom se těmto debatám bránit. FinTech představuje do budoucna velký ekonomický potenciál a Česká republika by si v této oblasti měla udržet svou konkurenceschopnost.

Autoři: Jan ŠovarOndřej Mikula

(Publikováno v Právním rádci č. 9/2017)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *