Investorské peněženky se stávají běžnou součástí investičních účtů a účtů pro investování prostřednictvím crowdfundingových platforem. Ve své podstatě jde o peněžní prostředky svěřené poskytovateli služby, typicky brokerovi nebo crowdfundingové platformě, k použití v rámci těchto služeb. To zahrnuje nákup investičních nástrojů (akcií, dluhopisů atp.) na základě oprávnění obchodníka s cennými papíry k poskytování investičních služeb nebo k poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím crowdfundingové platformy vlastníkům projektů, formou úvěru či koupí dluhopisů.
Právní status investičních peněženek není vždy zřejmý a ovlivňuje jejich funkcionalitu. Klíčové rozdíly se odvíjejí od toho, jakou licencí subjekt vedoucí investiční peněženku disponuje, respektive jakou musí disponovat s ohledem na regulatorní prostředí a daný obchodní model.
Zvolit správný licenční model vyžaduje pečlivé posouzení obchodního modelu a požadovaných funkcionalit peněženky.
1. Režim bez licence k poskytování příslušných platebních služeb
Má-li poskytovatel vedoucí investiční peněženky adekvátní licenci k poskytování investičních služeb nebo služeb skupinového financování, nevyžaduje se, dle aktuálně převládajícího názoru, ještě získání oprávnění podle zákona o platebním styku k poskytování platebních služeb umožňujících provádění platebních transakcí. Platí to však pouze tehdy, pokud platební transakce souvisí s obchodním vztahem založeným smlouvou o investičních službách či skupinovém financování mezi investorem a poskytovatelem.
Investorská peněženka v takovém případě není platebním účtem ve smyslu zákona o platebním styku, a má omezenou funkcionalitu. Je tedy určena výlučně pro realizaci určité investice v rámci smluvního vztahu, například k poskytnutí úvěru určitému vlastníkovi projektu, nebo ke koupi akcií či dluhopisů. Sloužit může také k přijímání výnosů z realizovaných investic nebo ke splacení jmenovité hodnoty dluhopisů, které vlastník investiční peněženky držel, nebo splacení úvěrů, které takový vlastník poskytl. Investor přes investorskou peněženku nemůže provádět jiné platby než ty související s danou službou. Nemůže mít platební kartu ani ji používat k nákupu zboží a služeb pro běžnou spotřebu. Za tím účelem je nezbytné, aby peněžní prostředky z investorské peněženky převedl na svůj běžný bankovní účet.
Není vyloučeno peněžní prostředky vedené v investorské peněžence úročit. Vždy však záleží na konkrétním smluvním aranžmá mezi poskytovatelem služby a investorem. Poskytovatel může nabídnout úrok odpovídající sazbě banky, kde jsou prostředky uloženy, nebo si mohou domluvit jiný způsob úročení. Důležité je mít na zřeteli účel investorské peněženky – využití peněžních prostředků v přímé souvislosti s poskytováním investičních služeb nebo služeb skupinového financování investorovi. Nelze tedy investorskou peněženkou „suplovat“ banku a používat ji fakticky k přijímání vkladů od investorů, bez následné investice v rámci režimu investičních služeb nebo služeb skupinového financování. Takové jednání by mohlo být hodnoceno jako tzv. „černá banka“, za což poskytovateli hrozí sankce ze strany ČNB. Proto je vždy potřeba pečlivě nastavit smluvní ujednání mezi investorem a poskytovatelem služeb.
2. Režim s licencí k poskytování příslušných platebních služeb
Zákon o platebním styku, s výjimkou omezeného národního režimu tzv. malých poskytovatelů, rozlišuje dvě základní licence: platební instituci a instituci elektronických peněz. Obě tyto licence provozovateli investorské peněženky umožňují provádět i platební transakce nesouvisející se smlouvou o poskytování investičních služeb, resp. služeb skupinového financování. Investorská peněženka v takovém případě představuje platební účet a investor ji tak může využít k běžnému platebnímu styku, tedy zasílat peněžní prostředky dalším osobám a přijímat je od nich. Úročení peněžních prostředků umožňuje pouze licence platební instituce, nikoliv instituce elektronických peněz.
Závěr
Regulatorní rizika v případě nesprávně nastaveného režimu investorské peněženky nemusí být malá. K vhodnému nastavení je potřeba důkladně posoudit konkrétní obchodní model, přičemž zcela klíčovou roli hraje smluvní nastavení mezi zúčastněnými stranami. Nelze vyloučit, že vývojem nedojde k úpravě stávajícího výkladu, a to i s ohledem na nadcházející novou regulaci PSR.
