Pokud se rozhodnete poskytovat investiční služby, budete zpravidla stát před otázkou, jaký regulatorní režim je pro vás vhodný. Nejde o snadnou otázku, protože k jejímu zodpovězení potřebujete mít alespoň rámcovou představu o svém budoucím obchodním modelu.
Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “ZPKT”) rozlišuje několik regulatorních režimů, které se liší nejen rozsahem investičních služeb, které mohou poskytovat, ale také náročností řízení před Českou národní bankou (dále jen „ČNB“) a následnými povinnostmi, které z daného regulatorního režimu vyplývají.
V praxi připadají v úvahu tři možné regulatorní režimy poskytovatele investičních služeb:
- povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry,
- povolení k činnosti investičního zprostředkovatele,
- oprávnění vznikající zápisem do seznamu vázaných zástupců.
Každý z těchto režimů je určen pro odlišný obchodní model. Nesprávná volba může vést nejen ke zbytečně vysokým administrativním, finančním a časovým nákladům, ale v krajním případě až k nutnosti regulatorní režim dodatečně změnit, aby obchodnímu modelu skutečně odpovídal. V tomto článku proto shrnujeme hlavní rozdíly mezi jednotlivými režimy a nabízíme praktický návod, jak zvolit ten vhodný pro váš záměr.
Krok č. 1 – Budete poskytovat investiční služby vlastním jménem?
Pokud chcete působit pouze jako součást obchodní sítě nebo finanční poradce zastupující například obchodníka s cennými papíry nebo investičního zprostředkovatele, zpravidla postačí zápis na seznam vázaných zástupců. Vázaný zástupce totiž neposkytuje investiční služby vlastním jménem. Veškerá jeho jednání se přičítají zastoupenému subjektu, který také odpovídá za dodržování regulatorních povinností souvisejících s investičními službami.
Vázaný zástupce ovšem může poskytovat investiční služby nebo je propagovat pouze pro jednoho obchodníka s cennými papíry, jednoho investičního zprostředkovatele nebo jednoho jiného zastoupeného.
Pokud však chcete poskytovat investiční služby samostatně, je třeba posoudit, zda postačí povolení k činnosti investičního zprostředkovatele, nebo bude nezbytné získat povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry.
Krok č. 2 – Jaké investiční služby budete poskytovat?
Rozsah poskytovaných investičních služeb představuje nejvýznamnější rozdíl mezi obchodníkem s cennými papíry a investičním zprostředkovatelem.
Obchodník s cennými papíry
Obchodník s cennými papíry může poskytovat všechny hlavní investiční služby uvedené v § 4 odst. 2 ZPKT, pokud má k jejich poskytování od ČNB povolení. Hlavními investičními službami jsou:
- přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů,
- provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet zákazníka,
- obchodování na vlastní účet,
- obhospodařování majetku zákazníka,
- investiční poradenství,
- provozování mnohostranného obchodního systému,
- provozování organizovaného obchodního systému,
- upisování investičních nástrojů nebo umisťování investičních nástrojů se závazkem jejich upsání,
- umisťování investičních nástrojů bez závazku jejich upsání.
Obchodník s cennými papíry může poskytovat také doplňkové investiční služby uvedené v § 4 odst. 3 ZPKT (např. úschovu a správu investičních nástrojů, investiční výzkum a finanční analýzu).
Tento režim je vhodný zejména tehdy, chcete-li poskytovat komplexní investiční služby nebo budovat vlastní investiční platformu.
Investiční zprostředkovatel
Investiční zprostředkovatel může z hlavních investičních služeb poskytovat pouze dvě:
- přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů, a
- investiční poradenství.
Doplňkové investiční služby, s výjimkou úschovy a správy, však poskytovat může.
Investiční zprostředkovatel navíc nesmí přijímat peněžní prostředky ani investiční nástroje zákazníka – nedrží tedy klientský majetek.
Pokud vám tedy stačí přijímat a předávat pokyny zákazníků a/nebo poskytovat investiční poradenství a nemáte zájem pokyny zákazníků provádět, obhospodařovat jejich majetek nebo obchodovat na vlastní účet, případně poskytovat jiné investiční služby, je pro vás nejvhodnější režim investičního zprostředkovatele. V opačném případě bude nutné požádat o povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry.
Krok č. 3 – K jakým investičním nástrojům budete investiční služby poskytovat?
I pokud chcete poskytovat pouze investiční poradenství nebo přijímat a předávat pokyny, nemusí povolení k činnosti investičního zprostředkovatele stačit. Poskytování těchto služeb je totiž u investičního zprostředkovatele omezeno jen na investiční nástroje vymezené v § 29 odst. 3 ZPKT, konkrétně na:
- cenné papíry kolektivního investování vydávané fondy kolektivního investování nebo srovnatelnými zahraničními investičními fondy,
- cenné papíry kolektivního investování vydávané fondy kvalifikovaných investorů nebo srovnatelnými zahraničními investičními fondy,
- dluhopisy vydané Českou republikou,
- dluhopisy, ke kterým byl vydán prospekt schválený ČNB nebo srovnatelný dokument.
Pokud chcete služby poskytovat i ve vztahu k jiným investičním nástrojům (např. k akciím nebo derivátům), bude nezbytné získat povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry, nebo se stát vázaným zástupcem obchodníka, který již takovým oprávněním disponuje.
Krok č. 4 – Budete pokyny předávat? Pokud ano, tak komu?
Investiční zprostředkovatel nemůže pokyny svých zákazníků provádět sám. Podle § 29 odst. 4 ZPKT může pokyny předávat k provedení pouze vymezenému okruhu subjektů, kterými jsou:
- obchodník s cennými papíry,
- banka,
- investiční společnost,
- obhospodařovatel fondu kolektivního investování nebo srovnatelného zahraničního investičního fondu, který tento fond obhospodařuje na základě povolení ČNB,
- samosprávný fond kolektivního investování.
Tento okruh subjektů je dnes rozšířen i o subjekty disponující srovnatelným povolením získaným v jiném členském státqě EU. V rozsudku ze dne 16. května 2024 ve věci C-695/22 (Fondee a.s. v. Česká národní banka), v němž naše kancelář úspěšně zastupovala klienta, Soudní dvůr EU rozhodl, že zákaz bránící investičnímu zprostředkovateli předávat pokyny obchodníkovi s cennými papíry (investičnímu podniku) usazenému v jiném členském státě EU je v rozporu se směrnicí MiFID II. Čeští investiční zprostředkovatelé tak mohou pokyny předávat i obchodníkům s cennými papíry z jiných členských států EU, nikoli pouze tuzemským subjektům.
Pokud tedy chcete pokyny sami provádět nebo zákazníkům přímo zajišťovat obchodování na finančních trzích, bude nezbytné získat povolení obchodníka s cennými papíry.
Závěr
Volba správného regulatorního režimu závisí především na zamýšleném obchodním modelu poskytování investičních služeb a okruhu investičních nástrojů, ve vztahu ke kterým mají být tyto služby poskytovány.
Povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry představuje nejširší oprávnění a umožňuje vám poskytovat komplexní investiční služby, jeho získání je však spojeno s nejvyššími regulatorními požadavky – včetně požadavku na počáteční kapitál, jehož výše se odvíjí od rozsahu poskytovaných služeb – a vysokými administrativními, finančními i časovými náklady. Povolení k činnosti investičního zprostředkovatele je pak vhodné v případě, že se vaše činnost omezuje na přijímání a předávání pokynů zákazníků a poskytování investičního poradenství ve vztahu k investičním nástrojům vymezeným v ZPKT; investiční zprostředkovatel nemá kapitálový požadavek jako obchodník s cennými papíry, musí však mít sjednané pojištění pro případ povinnosti nahradit zákazníkovi škodu. Pokud chcete investiční služby poskytovat výhradně jménem jiné finanční instituce, postačí zpravidla zápis do seznamu vázaných zástupců.
Před podáním žádosti o povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry nebo investičního zprostředkovatele nebo o zápisu vázaného zástupce do seznamu ČNB doporučujeme důkladně analyzovat zamýšlenou obchodní strategii a ověřit, zda je pro ni zvolený regulatorní režim skutečně vhodný. Dodatečná změna regulatorního režimu bývá zpravidla časově i finančně náročnější než správné nastavení projektu již v jeho počáteční fázi.
Dále také doporučujeme zohlednit regulatorní povinnosti, které jsou s jednotlivými regulatorními režimy spojeny. Ty se mohou významně lišit zejména v oblasti kapitálových požadavků, systému správy a řízení, personálního zajištění, pravidelného reportingu vůči ČNB nebo pravidel jednání se zákazníky. Správná volba regulatorního režimu by proto měla být výsledkem komplexního posouzení nejen zamýšlených investičních služeb, ale i regulatorních dopadů na každodenní činnost poskytovatele investičních služeb.
