Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) a Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) začátkem roku publikovaly zhodnocení regulatorního rámce virtuálního majetku či kryptoaktiv (crypto-assets) podle existující evropské legislativy, a poskytly Evropské komisi svá stanoviska ohledně budoucích legislativních iniciativ v této oblasti.
ESMA se z hlediska své působnosti ve zprávě zaměřila na to, jak kryptoaktiva vymezují jednotlivé členské státy EU, především zda je kvalifikují jako investiční nástroje ve smyslu MiFiD II, a další evropské předpisy regulující činnosti týkající se investičních nástrojů (jako je směrnice o prospektu nebo MAR). EBA se pak ve své zprávě zabývá možnou aplikací pojmů „elektronické peníze“ dle EMD2 nebo „peněžní prostředky “ ve smyslu PSD2 na kryptoaktiva.
Podle ESMA většina orgánů dohledu v EU považuje některé druhy kryptoaktiv (typicky řadu security tokenů) za investiční cenné papíry nebo jiné investiční nástroje. Poněkud překvapivě však Evropský orgán pro cenné papíry a trhy akcentuje národní hledisko. Zda lze určité kryptoativum považovat za investiční nástroj záleží podle ESMA na tom, jak je investiční nástroj (financial instrument) vymezen daným právním řádem. Jestli se k tomu závěru přikloní Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) uvidíme. SDEU tradičně, nejen pro oblast finančního trhu (například v rozhodnutí Nilas), razí autonomní výklad pojmů užívaných unijními předpisy.
Pokud jde o oblast platebního styku, EBA jednoznačně uzavírá, že určité kryptoaktivum může naplnit znaky elektronických peněz. K takové situaci může dojít třeba ve chvíli, kdy určitá společnost provozuje platební blockchainovou síť, která je otevřená jak obchodníkům, tak jejich zákazníkům, kteří by proti přijetí měny, kupříkladu českých korun, získali v poměru jedna ku jedné token, který v rámci dané sítě funguje pro provádění plateb. Takový token pak může být kdykoliv vyměnitelný zpět na měnu, za níž byl pořízen. Považovat proto tokeny za elektronické peníze však – jakkoli vyžaduje taková skutečnost podřízení se regulatornímu režimu a získání příslušné licence – může nabízet řadu výhod (viz kupříkladu obchodní model, na kterém staví Revolut). Oba evropské úřady předně doporučují Evropské komisi provést analýzu nákladů a přínosů, (cost-benefit analysis) a preferují spíše přijetí režimu šitého na míru pro kryptoaktiva, než novelizaci stávajících právních předpisů.
